Bylo pozdní babí léto, páteční odpoledne, a náš redbití tým se vypravil na společný víkend, který nás čekal – na Redbit chatu. Jakmile odbila čtvrtá odpolední, vypravili jsme se společně, i každý zvlášť, směrem ke statku Český dvůr.
Po příjezdu na statek na nás čekaly útulné, i když poněkud studené pokoje, a ohniště, které v nás zažehlo chuť společně posedět. Večerní grilování mohl pokazit pouze fakt, že podzimní večery jsou chladné a na dlouhé ponocování to už není.
Sobotní ráno se neslo v duchu babího léta a sluníčko už od rána slibovalo hezké počasí. Na statek dorazili poslední Redbiťáci, a my se tak v plné polní mohli vydat do krásného dne.
Naše první kroky vedly na zámek Jemniště, který sliboval krásný park a zámeckou prohlídku. Přivítala nás však zavřená brána (něco tady nehraje?) a cedule Zavřeno. Kmitající slečny za branou nám sdělily, že dnešní den je zámek uzavřen, jelikož v něm probíhá svatba a informace mají na webu. Vzhledem k tomu, že jsme nebyli sami přihlížející nesvatebčané, zřejmě informace na webu nebyly vystaveny moc viditelně.
Náladu nám to ale nezkazilo a vydali jsme se cestou necestou a polem nepolem dál. Sluníčko hřálo, příroda byla překrásná a jabloně při cestě byly tak obalené, že jsme si mohli natrhat i svačinu.
Naši hřebci z vývojového oddělení (historku o tom, jak naši kluci ke své přezdívce přišli, si povíme někdy jindy ☺️) se během putování setkali také se svými druhy, narazili jsme totiž na výběh nádherných koní, u kterých jsme strávili hodnou chvíli.
Zelený lesík plný hub uprostřed polí je rarita, která jen tak někoho chladným nenechá. Zvědavosti podlehl také náš Martin I., a podle rčení, že dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí, přes plot skočil a jal se po lesíku poohlédnout. Ploty však nebývají postavené jen tak zbůhdarma a také karma je zdarma, a tak Martinovo skákání přes plot odnesly, a naštěstí pouze, nohavice.
Po nachozených kilometrech jsme se vydali na oběd do stylové restaurace Dvůr Pecínov. Fakt, že ve Dvoře také probíhala svatba a měli díky tomu omezený provoz, nám už náladu nijak nezkazil. Po vydatném obědě přišel čas na čokoládu s pořádnou porcí šlehačky a odpolední fotící session v přilehlé zahradě. I když je společné focení noční můrou spousty zaměstnanců, i ti největší zatvrzelci zatli zuby a pár letících ptáčků velmi dobře zvládli.
Den se nachýlil ke své druhé polovině a nastal čas vydat se zpátky. Jakmile odbila šestá, sešli jsme se všichni u ohně a společně jsme jedli a pili, ale hlavně jsme si povídali, a to doslova o všem možném.
Nedělní ráno bylo pošmournější, ale postupně se vyčasilo a slibovalo hezký den. Po střídmé snídani jsme zabalili saky paky a někteří z redbití party se vydali směrem ke svým domovům, jiní neodmítli ještě krátký výlet směr zámek Konopiště, no na medvědy přece!
